Skladiště na Blog.cz

Bar Metrix ve tři hodiny odpoledne žil naplno. Na malém prostoru se mačkali studenti z obou gymnázií, z průmyslovky i ze zdrávky, hudba z jukeboxu se bila s halasem mladých lidí popíjejících alkhol, pokuřujících a pokřikujících, štěbetajících, hrajíc fotbálek nebo neustále vybíhajících dovnitř a ven na brko a zpátky ubalit další. Larrymu se zase jednou hodilo jeho flákačství a tak byl v baru první a zabral nejlepší místo na měkké prostorné sedačce v rohu u okna. Už nepracoval, kašlal na všechno. Bylo krásně, oknem dovnitř vnikaly sluneční paprsky a ozařovaly kouř cigaret líně stoupající vzhůru.

"Čest propadlíkům," pozdravil Larry a pozdvihl půlitr piva. Pozdravil jsem ho kývnutím ruky a znaveně jsem se zabořil do křesla.

"Vypadáš mrtvě. To je to tak strašný?" zeptal se.

"Je to jako koncentrák. Ten kokot třídní, to je úplnej Hitler."

Larry dělal, že mě neslyší, vstal a poodešel k jukeboxu, aby do něj hodil nějakou muziku. Ukazoval mi, že se zaobírám blbostmi a že ho to fakt nebaví.

"Hele, není to Agáta?" ukázal na prosklené dveře, kde se mihla skupinka lidí, již vévodila postava v červeném kabátu.

"Jo. Dneska mi slíbila, že večer se uvidíme a někam půjdem."

"Neblbni. Vykašle se na tebe. Budeš akorát zklamanej," krotuil Larry hlavou.

"Včera mě chytila za ruku a chodila se mnou po škole. Já ji potřebuju, nesmí se na to vykašlat," mumlal jsem.

"Mluvíš jak blázen. Potřebuješ? Rozhlédni se kolem. Kluci jsou všichni hnusný. Až na výjimky a na těch se mi taky nic nelíbí. Ženský, nádherný, krásný, hezký, pohledný, obyčejný, i ty nezajímavý, na všech je ale něco krásnýho. Támhleta má hezkej zadek. A ta co jde z hajzlu má zase zajímavej obličej. Čum na ty nohy támhle u baru. A za náma. No nečum tam tak nápadně ty blbče. Netlem se, sice bych na ní nic hezkýho asi ani lupou nenašel, ale jak mluví, tak jako rozněžněle a přitom mluví o samejch sprostejch věcech. To je vzrušující. Ženský v sobě mají něžnost a půvab, kterej hejbe světem. Když projde ženská místností plnou klacků, všichni kluci si jí všimnou, zbystří smysly a sledují ladný křivky dívčího těla, mladou vůni plnejch boků, rozkošných nohou, opečovávanejchch hedvábnejch nebo naopak rozháranejch vlasů a samozřejmě, prsa, ňadra, kozy, říkej tomu, jak chceš, ale ten tvar a dotyk dokonalejch a zároveň nedokonalejch kousků těla, pro který je označení orgány snad moc tento, vulgární, rozhodně sprostší než kozy, ten je nejmocnější zbraní na celém ubohém světě. Ne, ať už je mladá holka sebevíc sama, pořád dokáže jediným pohledem, vhodně laděným gestem a vystavením nejlepšího, co má, dokáže dostat každýho chlapa do kolen."

"Téda. Asi tě neznám. Seš snad větší romantik, než já. Ale co z toho? Je to všechno hezký, ale mě jde o Adélu" odpověděl jsem vrtíc se na židli.

"Ženská patří k něčemu výjimečnýmu, k nádhernýmu pohlaví. Škoda, že má každá od pradávna do vínku danou taky vypočítavost, pokrytectví a umí bejt prostě svině. Tak jako ta tvoje Agáta. Kdybych byl buzna, tak řeknu moderně, že je passé. Neudělals nic, napsals ji dopis, to je teda skvělý. Tím jí nezískáš. Možná se jí líbí, jak zpíváš, možná se jí líbí, jak seš chytrej. Ale nelíbíš se jí, seš divnej vysokej magor, nejsi pro ní zábavnej a ona si tě stejně nezaslouží. Jí se líbí jenom zájem a vrba, který může vyprávět o svým rozpadlým vztahu a dát jí tím naděje. Pak tě nechá čekat na zastávce a jde si zase za tím svým. K čemu to je? Naser se na ní. Miluju tě a nenávidím," hlásal Larry a očima sledoval cigaretu, kterou si balil.

"Není to taková svině. Prostě mi nemůže dát, to co chci," snažil jsem se slabě oponovat.

"Tomu sám nevěříš, ne?" zvedl Larry oči.

"Ona mě nemůže mít ráda, jen proto, že já ji chci. A že jsem pro ni to nejlepší," zasmál jsem se smutně.

"Může. Jejich mozky jsou jednoduchý. Kdybys udělal něco, čím bys v jejích očích stoupnul, začal jí říkat ne a začal si nějakej povrchní románek s nějakou kundou, žárlila by, vypadal bys jako chlap a chyběl by ji tvůj zájem. Asi by to bylo složitější, ale věř mi, stačilo by bejt trochu svině a zahrát si s jejím tupým mozkem. Ale ty takovej nejseš. Já taky ne. Jenže pak budeš trpět, protože ty máš city, ona ne, ona přemejšlí kundou a taky hlavou. Ty nejseš moc důstojnej kluk, se kterým by se chlubila, ne? Potřebuje vizitku, potřebuje někoho, kdo jí ukáže, kdo je vlastně pán a kdo ji bude klátit i když nebude chtít a..."

"Já vím!" zvýšil jsem hlas.

"Láska se dá shrnout jedinou větou. Miluji tě a zároveň nenávidím. To je celý. Všechno okolo, nějaký trápení, okamžiky, další věci, to je jenom omáčka. Všechno podstatný je v tý větě, kterou řek nějakej Říman myslím."

To byl asi Naso," odpověděl jsem.

"Hmm, nevím, kdo to byl, a to je jedno. Stejně máš rád jenom iluzi. Kdybys s ní fakt byl, tak vám ten vztah nevydrží ani čtrnáct dní, ale ty ji máš rád takovou, jakou sis jí vysnil. A ty to víš, že kdybys s ní někdy byl, tak by se ta iluze roztříštila a všechno by bylo v prdeli. Ale chceš to. Aspoň pár dní absolutního štěstí. Já to znám. Agáta je jenom iluze, tak to tak ber a ser na ní,"

"Adéla," opravil jsem ho. Jinak se na to tedalo nic říct.

"Láska je sračka," řekl Larry dramaticky a debilně se usmál.

"Hlavně nezačínej recitovat," uculil jsem se. Snad abych tomu předešel, řekl jsem: "Máš pravdu. Je to sobecká a sebestředná píča." Vstal jsem a začal jsem poskakovat kolem skleněného stolu a vykřikovat: "Sbohem má lásko, vyrval jsem sám sobě srdce a zabil svůj cit. Nezbyde nic, jen matné vzpomínky, které splasknou. Náhrobek vezme velká voda, vzpomínky odvál čas a všechny fotky spálím." Potom jsem se zase posadil, dopil poslední hlt piva v půlitru. "Láska je k ničemu, ale já bych nějakou zrovna potřeboval. Aspoň bych měl u koho bydlet," dodal jsem.

"Miluj mě a bydli u mě, miláčku," řekl Larry a zapálil si čertvě ubalené cigáro.

"Tenhle tejden to byla krize. Vím, že tě to nezajímá, ale já se řezal do rukou. Jak posraný ímo. Už mi chybí jen černý vlasy a ty hnusný hadry a můžu začít balit Emařku," řekl jsem zdeptaně.

"Ne, tobě už chybí jenom sebevražda," řekl, když z jukeboxu spustil Iggy Pop. "Á, konečně moje songy," usmál se a objednal si další pivo. Servírka odešla a Larry začal mluvit hlasitěji, aby ho bylo slyšet.

"Na samomord nemáš, kámo. A jestli jo, tak seš magor. Víš, co, každej má ty myšlenky, ale spolykat prášky a pak pomalu usínat a vědět, že to je konec? Najednou budeš chtít žít, ale už s tím nic neuděláš. Žádná cesta zpátky. Máš pořád nějakou Lust for Life. Nejradši bych skočil ze skály, ale bojím se toho, co už nejde vrátit zpátky. Dvě vteřiny letíš a říkáš si, tak jo, to už je konec, to už nezměním, do píči, co budu dělat. Toho se bojím."

Našpulil jsem rty a díval se do svého piva. "Je pátek. Seru na depky. Nechceš si půjčit Millera? Mám ho v tašce," řekl jsem nakonec.

"Pro mě za mě. Stejně nemám co dělat,"odvětil Larry a vzal si Obratník Raka. Potom jsme ještě dlouho seděli, pokuřovali a popíjeli, a deprese byla pryč. Večer budu s Adélou. Třeba i chvilku sám, jen já a ona. Moje jediná záchrana.

obžalovali tě za to že jsi byl jiný

soudní dvůr je ulice, škola nebo podkroví

i tady na půdě platí předpoklad viny

co jsi vlastně proved už se nikdo nedozví

Vypadá to celý jako špatnej vtip

páry očí pozorují temný hlasy slýcháš

nevíš kdo tě soudí nevíš kam máš jít

začínáš chápat - proces nemůžeš vyhrát

ref.:

soudí tě za co nevíš sám

soudí tě "společnost"

na čele pot a rukou třes

nakonec chcípneš jako pes

soudce na stole šuká první svědkyni

tvůj právník tě ponižuje - tvůj otrokář

na zákon čekáš uboze v první předsíni

dveří ještě tisíc, nikdy je nepoznáš

hlavně abys dodržoval zákaz myšlení

genocida teenagerů na úřadech, ve školách

trest smrti za chlast na ulici - zákaz kouření

ale ve tři ráno budeš z cigánů mít strach

ref...

to ne můj - to vaše životy jsou mechanický

já nic neproved - vaše bytí je hnusný a tlustý

převlíknout kabáty, vyměnit razítka

vysmátý tváře pokrytecký

Čum, na škole je učitel Žďárský, kterej nás snad nikdy na nic neměl, je asi v pohodě, ale vypadá jak mumie trochu a tajemně a nebezpečně a řiká se mu Saruman, A jestli víš jak vypadá Džába, no tak to je ten výtvarkář co chodí na anše koncerty :D a erik napsal tohle, je to prdel

Následující příběh není pravda nic moc. Je to jen neuvěřitelně přehnaný vtip inspirovaný nudnou nic neříkající drobnou skutečností. Mám rád úvody, nejlépe od spisovatelských mistrů, ale sám je moc dobře tvořit neumím. Na druhou stranu, když je tohle jen taková plytká beletrie, tak k tomu také budu přistupovat a výsledkem je to, co je k vidění. Přízemní zábava zabalená v nekvalitní formě. Možná vás to bude bavit a možná taky ne, prostě si pak vezměte třeba Franze Kafku, ten psát umí.

Jehně nastavil hudební seznam pro scrobblování na mute a ve stylu starého špatného warcraftu vydechl: "No, tak teda hurá do práce." Spustil MS Word a prohlížeč, aby mohl konečně začít pracovat na maturitní práci na téma existencialismus. Nejprve osnova - úvod, jádro a závěr. Samozřejmě jednotlivé kapitoly se dají rozdělit na několik podkapitol. Celkem to máme patnáct bodů. Jehně začal počítat. Každý bod půl stránky, to je sedm a půl. Málo. Nemůže to být pod patnáct, takže je třeba natáhnout každou podkapitolu na stránku. Ještě stránku zdrojů a… vždyť vlastně tu máme seznam formálních náležitostí! Jenom osm kliknutí a už se Jehně prokousal oficiálními stránkami Gymnázia Ing. Sládka až ke kýženému souboru. Jaký je postup? Úvodní stránka s logem školy. Klik, klik a jedna stránka vyřešená. Dále obsah, úvod, na konec pak závěr, zdroje, poznámkový aparát, seznam obrázků no… a to máme sedm stran. To šlo rychle. Proto Jehně usoudil, že takovým tempem by to mohl mít už zítra a tak si dá pauzu, jenom si najde knihy o existencialismu, které mají v knihovně, no… a teď už zase může pokračovat v hodnocení kvality záchodů, které během předešlého týdne navštívil.

Kierkegaard, Kierkegaard. Ani ten tu není. To není možný. Vůbec nic tady není, ale vždyť jsem na to včera koukal! Všechno bylo volný! No… třeba to mají v depozitáři… se kouknu do katalogu. Jehně zapne online katalog a kontroluje jednotlivé knihy. Nic. Nemají. Vypůjčeno. Obsazeno. Zabráno. Obsazeno. Uneseno. Zapáleno. Pohřbeno. Ani jeden ze včera volných zdrojů existencialismu není dneska k dispozici a všechno je vypůjčeno do 16. března. Vypadá to, jako by někdo taky dělal stejnou práci. Je to možné? No, ale počkat, snad by to mohlo být v jiné pobočce. Jehně kontroluje a kontroluje, ale vše je vypůjčené. Ale co. Vždyť se to dá přece koupit, objednat, nebo alespoň to nejstěžejnější se dá samozřejmě najít na internetu. Ale rozhodně je to zvláštní… Jehně se tedy vydá domů a vzhledem k tomu, že má ještě tolik času na dokončení práce, ihned si pustí film, který si půjčil od Břita, protože v něm hraje jeho oblíbený herec Slávek Boura.

Tak, jak to jde, Jenči, zeptal se Džába, maďarský profesor kuchařství na Gymnáziu Ing. Sládka a kontrolor maturitní práce JaJehně Jenče. Právě jsem se chtěl zeptat, jestli nemáte nějaké knihy o existencialismu, které by mi pomohly? To si snad děláš legraci?! Co? Ne. Já jsem zatím moc nesehnal a tak mě napadlo, že třeba máte, nějakou shrnující knížku, nebo tak… Džába se ironicky zasměje a zvedá obočí. Jehně, zmatený, pokračuje. Co? Nebo aspoň Kierkegaarda, nebo tak. No, Jenči, ty lenošskej zmetku, jestli to takhle půjde s tvou prací, tak to chci vidět, jak odmaturuješ. Ne, náhodou už mám půlku, takže… No, hele, mám jednu knihu, co by se ti mohla hodit, ale mám ji někde na půdě, takže nevím, jestli ti ji přinesu, jestli ji najdu, ale víš co? Zastav se za týden, snad ji budu mít. Ale, jako, měl by sis najít nějakej jinej zdroj ještě. Však já vím, vždyť si ještě chci v Sobotu zajet do Prahy koupit nějaký knihy a navíc spousta toho je na internetu, takže to rozhodně nebude problém. Nebude? No, dobře, tak Jenči, zapracuj, já musím jít, nashledanou. Hm. Nashle. Jehně jde na vlak a pak už rovnou domů. Plně rozhodnut, že dneska se zapře a bude se věnovat jen existencialismu. Vždyť přece doma mají ještě nějakou tu vše-shrnujcí knihu! Po příjezdu ho však čeká nemilé překvapení - internet vůbec nejde. Pořád to zkouší a zkouší, když v tom do pokoje přijde Kubův otec. Kubo, odpojil jsem ti internet. Cože?! Proč? Však ty víš proč, to máš, aby ses už konečně začal učit! Ale, tati, dyť to sakra potřebuju k tomu učení. Hele, neříkej mi sakra, dyť tě pořád vidím, jak tam děláš nějaký blbosti, takže do narozenin zapomeň a už se o tom nebudu bavit. Otec odejde a Jehně si velice osobně a osobitě zanadává. Teď je v prdeli. Zbývá jen ta kniha. Vstane a dojde k domácí knihovně. Zasměje se slovu kni-hovna a hledá knížku. Dobrý, je tam. Podívá se dovnitř. Docela v pohodě, nic revolučního, ale na takovej základ do soboty to bude stačit. Kdyžtak ještě zajede za někým, aby měl internet. No, tak co se dá dělat, tak jde číst a vypisovat si poznámky. Při tom začíná mít podezření, jako když se všechno proti němu spiklo. Vzápětí ale tuto nadmíru absurdní myšlenku zažene, protože svět přece nefunguje na základě absurdity, vše je přece logické a co teprve, když se to týká Gymnázia Ing. Sládka, to už vůbec není místo pro absurditu, takový ústav má okolo sebe přece auru naprosté logiky. Vážně.

Pokud čekáte, že zde bude číslo čtyři, tak to se mýlíte, protože ho sem prostě nedám a tak si musíte holt domyslet, zda se něco v pátek událo a pokud ano, tak co to bylo.

Sobota. Jehně prošel snad všechny knihkupectví, které zná, ba dokonce i ty podivné, které nezná. Nic. Všechny knihy vyprodané, nebo nehodící se pro jeho práci. Na chvíli se dostal na internet a zjistil, že v případě některých titulů čekají na dotisk, nebo jsou úplně mimo prodej. Celý utahaný po dlouhé pouti, Prahu už zná nazpaměť, nakonec beznadějně vstupuje do odporně vyhlížejícího antikvariátu. Uvnitř se ptá pravděpodobně nejstaršího prodejce knih na planetě: Dobrý den, nemáte náhodou prosím vás nějakou knihu týkající se existencialismu, něco od Sartra, Kierkegaarda, Camuse, nebo tak, teda jestli víte, o čem mluvím…? Víte, pane, že se mě na tohle přesně v pátek přesně na tomhle místě jeden pán ptal? Prodal jsem mu Cizince a Zeď, plus nějakou práci kritiků na téma existencialismus, jednoduše chtěl vykoupit všechno. Jehně nevěřil svým uším. Ale pak jsem se, potom co odešel, ještě jednou podíval do všech přihrádek… a… Stařec odešel. No… a… objevil jsem tohle. Donesl Kubovi výtisk knihy Existencialismus postihující umělecký směr z různých profesionálních pohledů. Samozřejmě tento poklad Jehně ihned koupil a následně se zeptal prodavače, jak ten páteční existencialista vypadal. Muž mu popsal naprosto přesně Džábu. Normálně, když jsme v pátek měli tu supr párty, kdy se kdeco odhalilo, tak Džába zatím v Praze skupoval všechny knihy, které by se mi mohly hodit, říkal se stále překvapeným tónem v hlase Jehně svým přátelům. Ti nevěřícně sledovali a v hlavě si stále opakovali: Zdá se, že přece jen hladina logiky v oblasti Gymnázia Ing. Sládka je doslova nulová a naopak hladina absurdity již nemůže být vyšší! Zatímco prozřeli, Jehně se zamyslel a ihned vyložil svoji teorii přátelům. Hele, když to skoupil Džába, tak určitě vypůjčil všechny knihy a skoro určitě zařídil ten internet. Myslíš? Cože? No to už je možná trochu moc, jak myslíš, že by to dokázal? Jo…? Náhodou je to jednoduchý, stačilo, aby tátovi třeba pohrozil, že… že… ne, stačilo, aby řek, že jsem na tom ve škole špatně co se týče hodnocení a že když to táta vyřídí s internetem, že zařídí, abych prošel. No nevím, to je takový divný, vtipný, he, he, hé. Nebo… že mi to nejde a příčinou je internet, že se kvůli tomu neučím, no, bingo! To je pravda, takhle by to mohl udělat. Tak se táty zeptej. Ale prosím tě, dyť je jasný, že by to vypadalo jako přesvědčovací metoda. To je fuk, ale tohle ostatní jsou jasný důkazy. Jo, je to magor. Jo. Z rádia se ozvaly temné basové tóny.

Mezitím, v temnotách dosud neprobádaných několikapatrových sklepení Gymnázia sedí Džába u počítače a úporně přemýšlí. Ten liknavý parchant Jenč si objednal knížky z ciziny. Ksakru. Jak bych to teď udělal? Kdyby se tak šlo dostat do systému, abych třeba změnil adresu. Nesmí to ale vypadat nápadně, když jsem si s tím dal už takovou práci, takže to zatím nikdo nemůže poznat. Důmyslná práce, jó, Jáne, dobře jsi to vymyslel, jsi sice taky línej, ale na rozdíl od ostatních ty jsi génius. Vzápětí se z temnoty zpoza Džáby vynořil profesor věd mezi studenty známý kvůli svému vzhledu jako Saruman. Dobrý den, kamaráde. Dlouho jsme se neviděli. Džábou projela vlna hrůzy. D-d-dobrý den, m-m-mistře. Ha, ha, ha, tituly ti stále příliš nejdou přes jazyk, že? J-j-já jen nějak nejsem ve své kůži… Já vím, jsi zase po krk v problémech, poradit si nedokážeš, a přesto se nazýváš géniem. Pardon, omlouvám se, m-můžete mi prosím pomoct? Jistě, otázka je, zda mi máš co nabídnout jako protinabídku. Džába naznačí prstem, aby se Saruman sklonil a pak mu cosi zašeptá. Saruman se zasměje a poté si sedne k počítači. Džába se pouze diví. Po pár minutách Saruman vstane a prostě oznámí: Jeho adresa byla změněna, stejně tak, jako heslo, takže je jednoduše vyřízený. Při odchodu ironicky dodá: Vlastně jeden balík už byl vyexpedován a zítra ho již povezou na oblastní pobočku…

Pošťák Franta jako každý den vyráží z Prahy do Boleslavi. Svítí slunce a Franta si pro radostnou jízdu pouští jeho oblíbenou píseň, která by se dala charakterizovat jako jedna z mnoha bídných popových hitovek prvního desetiletí. Po padesáti minutách konečně přijíždí na poštu, ale vtom si všimne, že se mu někdo dobývá do nákladového prostoru. Hej, chlape, to ti kape na maják, ne- Jeho překrásný přednes zastavuje cizinec přesně mířenou ránou mačety do čela. Teď už jen balíček a Džába je pryč. Mezitím Jehně a jeho přátelé vypráví celou absurdistickou historii řediteli gymnázia. Ředitel si přihne z lahve vodky a sedí. Z jeho výrazu to vypadá, jako když nad něčím přemýšlí. Máte nějaký důkazy? No… jo… můžeme zavolat tomu knihkupci, co ho viděl. Dobře, tak to udělejte. Jehně vytáhne mobil a volá. Knihkupec vše potvrdí a ředitel se opět posadí. No… zní to dost nesmyslně… a tak to musí bejt pravda. Zvedne telefon a volá Džábovi. Ten po chvilce přijde a je jednoduše vyhozen. To je celý tento příběh.

Aneb jak jsem před dvěma lety napsal slohovku jen tím, že jsem totálně vykrad text jedný písničky

Osud, Bůh nebo náhoda určí člověku datum a místo porodu, čímž je člověku souzena také příslušnost k národu. A to je věc, kterou už po celý život nezmění a vezme si ji s sebou do hrobu. Může sice emigrovat, získat jiné občanství a podobně, ale prostředí, ve kterém vyrůstal, a které ho formovalo jednoduše nezapře. Tak jako mě bylo i deseti miliónům dalších lidí dopřáno, aby mohli sami sebe hrdě nazývat Čechy. Co to vlastně znamená býti Čechy? Být národem, který láme rekordy v konzumaci piva a v poslední době i marihuany nebo tabáku, nadává na všechno kolem a hrdý na svou vlast je jen pokud se hraje fotbal nebo hokej? Nebo je lid naší země strdím a medem oplývající nesmírně vynalézavý, nenechává se rozházet okolním děním a užívá si svou sladkou bezvýznamnost?

Ať tak či onak, Češi i Moravané byli po léta těžce zkoušení a neustále se zmítali pod nadvládou větších mocichtivých sousedů. Zlatých období, kdy si Češi vládli sami a kdy se mohli rovnat zmiňovaným sousedům bylo jako šafránu a trvala velice krátce. Blanické rytíře však nevzbudily ani tupé údery sekyr po Bílé hoře, hluk německých tanků v roce 1938 ani řinkot kladívka a srpu po roce 1948, a tak si Češi museli pomoci sami nebo spoléhat na pomoc druhých. Současnou společnost neoddiskutovatelně ovlivnil především socialismus a totalitní komunistický režim, jehož jizvy si obyvatelstvo našeho malého státu nese dodnes.

Jakoby si Češi stále mysleli, že všechno je všech a nic nepatří nikomu. Nápisy v německých akvaparcích v češtině "krást se nemá" mluví za vše. V norských městech mají v kopcích u silnice kola, která si může kdokoli půjčit, v Nizozemsku nechávají v přízemních bytech odemčené dveře nebo dokonce otevřené dokořán. V Čechách se krade i to, co je k ničemu. Národ chorobných kleptomanů je také jedním z nejméně věřících, což lze také přičíst čtyřiceti létům potlačování náboženství. Typický nešvarem české povahy je závist a škodolibost, když sousedům chcípne slepice, radostí jdeme do kolen. Čech má rád svoji pohodu, v zimě sjíždí kopce na lyžích a horkého léta si užívá s pádlem v ruce, ale na přírodu velké ohledy nebere a to, jestli si budou moci té nádhery a pohody užít také další generace příliš neřeší. Čech se musí neustále porovnávat, ať už s dalšími Čechy nebo jinými národy. Čech si na všechny a na všechno si stěžuje, ale jakmile se spor vyostří a dojde na fyzickou sílu, rychle vycouvá a stáhne se do opozice, odkud může zase plivat a nadávat. Ačkoli se Čech snaží být tolerantní, pro homosexuály, cizince a rasové menšiny příliš pochopení nemá a proto se často uchyluje k různým podivným organizacím a frakcím. V těchto organizacích pak někteří Češi křísí národní hrdost pivem a silou a za pokřiku "nic než národ, Čechy Čechům" páchá všemožná zvěrstva na cizincích či jinak smýšlejících Češích.

Největším problémem naší malé země v srdci Evropy je však něco jiného. Uniformita, tupé následování stáda a hloupost. V hospodě má každý rozumu dost a zametl by s celým světem, ovšem pokud má někde vystoupit a své názory prezentovat, je zle a radši se přizpůsobí většině, aby pak byl nespokojený. Všechno cizí a nové je špatné, raději si necháme svoje staré návyky a nikdo s námi nehne. Češi se bojí jít mimo vytyčenou cestu a kdokoli, kdo se snaží to změnit je vystaven posměchu a ústrkům. Pokud někdo nevypadá stejně jako devadesát procent společnosti, nechová se stejně jako ostatní a nevyznává stejné zatuchlé hodnoty, jaké vyznává společnost, je okamžitě nebezpečný. A stane se pak, že i on zapadne mezi ovce a pojede po kolejích na předem dané a naplánované trase. Řekne si, že zmoudřel, aby si nemusel přiznávat, že už neměl sílu na to, snášet znechucené a šokované pohledy na ulici, tlak okolí, dotazy a připomínky přátel, známých a rodiny. Nedokázal najít vlastní cestu, vyniknout a možná něco v současné české společnosti změnit. Češi si rádi nechávají vládnout, přestože většina z nich je nespokojená se systémem, pevně v něm vykračuje a nechává svůj osud náhodě. Hledáme drobné úniky a občas nenáviděný řád porušujeme, ale nikdy by nás nenapadlo se pokusit řád svrhnout a nastolit něco nového, protože jsme příliš líní něco nového vymyslet.

Ale abychom nezůstali jen u kritiky, tak špatní ti Češi zase nejsou. Na to, jak malý národ v porovnání se světem jsme, dokázali Češi mnoho velkých věcí a častokrát o nich bylo slyšet. Typická česká vynalézavost zachránila spoustu životů a usnadnila práci lidem po celém světě. Za českým pivem a českou kuchyní míří davy cizinců. Vlastenci a obrozenci by asi posmutněli při zjištění, že prvními slůvky ve škole, které se naučíme, je fráze "ty vole", ale ani opěvovaný západ se nám nemůže rovnat ve vzdělanosti a všeobecném přehledu. Můžeme být hrdí na krásný a bohatý jazyk. A když už jsme se tolik zastavovali u té historie, Češi se sice většinou poddali silnějšímu protivníkovi, ale nikdy nevzdali boj úplně a houževnatě vzdorovali.

Těžko říci, co si myslí praotec Čech při pohledu na své pokolení. Neustále se mění vlády, kdy se změní i myšlení a chování lidí? Přijde změna s novou porevoluční svobodomyslnou generací? Nebo úplně vymřeme a za několik stovek let se budou o podivném tvorovi zvaném Čech učit děti nějakého multikulturního národa? Ať je to jak chce, Češi to řešit nebudou. Zalezou si a pec ke svíčkové s knedlíkem a řeknou si, že jsou jen malé ryby a potrava pro velký svět, že mají svůj klid, svoje pivo a ten kabaret odehrávající se za humny jde mimo ně.

A když srdce, mozek tleje

Když se každý člověk směje

nemá komu by záviděl

Na kopečku z lidských těl

Populace na odstřel

Udušená vlastním dechem

Jedinec se odmlčel

Nikdo o něm neslyšel

Ref.:Vstaňte z hrobu

Přijďte zpět

Vraťte se na tenhle svět

Buďte hrůzu

dštěte síru

Dost apatickýho míru

Těla velkých myslitelů

V hrobech klidu nenachází

Nepoleží, neposedí

Rozladěně sebou hází

Ref.: Prezidentem ať je znova

Demokrat a pátečník

Republikou znějí slova:

"Na Hrad zombie Masaryk!"

NA HRAD ZOMBIE MASARYK

školní systém je blbost

blbost!

politika je blbost

blbost!

fotbal to je blbost

blbost!

chlastání je blbost

blbost!

Amerika je blbost!

blbost!

rudá Čína je blbost!

blbost!

ekonomika je blbost

blbost!

v novinách je blbost

blbost!

ref.: všechno je zbytečný

k osudu netečný

nemáme budoucnost

jen prázdnou nemocnost

4x děcka nejsou v pohodě!

pracovat je blbost

blbost!

internet to je blbost

blbost!

nadávat je blbost

blbost!

bejt klidnej je blbost

blbost!

bejt na živu je blbost

blbost!

umřít to je blbost

blbost!

nudit se je blbost

blbost!

není se jak bavit

není!

ref...

začíná mejdan

lidí je plno

kapela na pódiu

přišla celkem draho

a buzeranti pod pódiem zpívají

slyšeli v rádiu

že jsou prej dobrý

slyšeli novej hit

kterej teď letí

jsou teď cool a do rytmu se kývají

už třicet let

punk jenom módou

alternativa

je frází pouhou

rebélie se stala zbožím spotřebním

kde jsou ty párty

kdes byl sám sebou

kde není kapela

soundtrack k tomu co pijou

co není nablejskaná společenská událost

(Alkehol!)

...

jedinou zábavou

věřejná image

pomlouvat navzájem

no a s kym chodíš???

všichni jsou takoví a druhý zase punkoví

doručit kulturu

ve flaškách před práh

akce za prdelí

jinak nejdu nikam

důchodci s komplexy už policajty volají

hraje nám pop

umělá Lady Gaga

remixy remixů

a generace mladá

nechce nic co má víc než tři minuty

v klubech se hraje

o tom co je punk co není

hipíci našli ska

orchestry mají

dechovka bigbít tleskač ska utíká

(přes Anglii na Jamajku!)

...

v mekáči za dvacku

nakoupit revoluci

životní štěstí

v krabicích od pizzy

konzum jsme chtěli mít tak co se nám nelíbí

nejlíp se cejtíte

schovaní v davu

blázni se mají nejlíp

nemaj hlavu

běda tomu kdo se nějak projeví

Sparta a Slavie

Oranžový-modrý

Praha nebo Brno

hlavně mít víc než druhý

náckové cigáni ani jedněm se nelíbíš

přestaňte být

zbytečným organismem

bude to čas

nebo přijde léčba šokem?

musí snad přijít ňákej Hitler revival?

(Kaufland über alles)

Dostal sem hustej nápad jak pohnout s knížkou. U Kvakoše u jedenáctky Krušovic z tanku. Dal jsem si další a nápad skončil takhle:

PAINT THIS FUCKED TOWN RED YOU DRUNKEN LAZY BASTARD PANIC THIS TOWN WITH RED YOU DRUNKEN LAZY BASTARD DON'T PANIC BECAUSE TOMORROW BELONGS TO US TOMORROW I WILL BE WITH BEAUTIFUL LITTLE CRAZY BLONDE SHARP BITCH SHE IS ENTERTAINING SHE'S ADELA AND THIS NAME IS FUCKING AWESOME

TODAY YOUR LOVE TOMORROW THE WORLD

Zpěvák Sparky z Demented Are Go patří k lidem, které byste asi nešli představit rodičům. Teda pokud nemají skříně plné vakuových pump, koňských ocasů, lednici narvanou chlastem a drogama a sklony k násilí. Pak by se mohli celkem dobře skámošit, za předpokladu, že by Sparky nevysmažil všechno sám a nepodpálil byt. Taková pověst totiž frontmana Demented Are Go provází, a díky ní (a jeho trestnímu rejstříku) si dementi například za velkou louží moc neškrtnou. Americkým maršalům se totiž moc nelíbilo, když se Sparky v USA sjel jak doga, oblékl si spodničku a odběhl si z hotelu zapálit kus lesa. Jenže co byste chtěli po třiceti letech v jedné z prvních psychobilly kapel? Na ja, Demented Are Go jsou skuteční veteráni (neplést s vegetariány), a uvidíme, jak se rozpumpují na Mighty. Každopádně nebude od věci, když se během jejich vystoupení nebude hasičský vůz zdržovat nijak zvlášť daleko od pódia.